Dětský domov Tisá

DD se nachází asi 15 km od metropole sev. Čech – Ústí n. Labem. Je položen v překrásné oblasti Labských pískovců, která spadá pod Chráněnou krajinnou oblast.

Když se v Tisé zeptáte domorodců, kde se nachází Dětský domov, pravděpodobně vám odpoví: „Myslíte tím lentilky?“ Asi je to tím, že náš domov se stal barevnou dominantou obce. Jednotlivé budovy jsou laděny do pastelových barev které lahodí oku a dětské duši. Oranžová, žlutá, zelená, červená – království dětí a motýlů. Celé léto jsme sledovali hejna baboček, bělásků a žluťásků jak v omylu přistávají na stěnách našich domů a hledají nektar a pyl. Tisá je ale krásná i bez našeho nového domova. V zimě metry sněhu, vlek a stovky běžeckých tratí, v létě zase Skalní město, koupačka v našem Kačáku a stovky najetých kilometrů na místních a okolních cyklotrasách.

Díky přírodnímu prostředí nás tety a strejdové nenechají moc lenošit. Téměř všichni máme horská kola, běžecké i sjezdové lyže,takže program mimoškolní činnosti je více než jasný. A když to nejsou kola či lyže, hrajeme hokejbal, malou kopanou, ale hlavně odbíjenou. Aby toho sportování nebylo málo, každoročně odjíždíme v červnu na Zadov na Šumavě, kde najezdíme stovky kilometrů po hřebenech Šumavy. Je tam nádherně, skoro jako v Tisé. No a když nesportujeme, tak pálíme keramiku v naší nové krásné peci, pleteme košíky nebo děláme muziku. „Držíme se totiž hesla, že ten kdo zpívá, nesmutní!“ Je etnická, něco mezi Afrikou a Austrálií a právě v ní jsme našli tak nějak své hudební kořeny. Když jsme rekonstruovali a dávali nám novou střechu, tak strejdové naložili tu starou a odvezli do sběru. No a za výtěžek střechy jsme nakoupili malinké, větší, střední i obrovské africké bubny. A to je rachot!! A tak už třetím rokem objíždíme festivaly a soutěže a celkem máme úspěchy. Hráli jsme snad již všude. Ve všech velkých městech, Prahu nevyjímaje. Ať je to T-Mobile Aréna, Betlémská kaple, Folimanka.

Naší největší radostí a výhrou je spolupráce s Nadačním fondem Srdce na dlani. Kromě materiálních dopadů se stále zřetelněji jeví fakt, že děti v našem domově nejsou tak úplně sami, jak si myslí. Mají vlivné přátele,kteří jim mohou pomoci a podat ruku. Chybí sice náruč mámy a neoholená brada otce,ale jsou tu jiní lidé, kterým není osud opuštěných dětí lhostejný. 

Díky za přátelství, díky za teplo, díky za prozářené dny v našem ústavu. Ale co bych dál povídal, přijeďte se podívat, dveře jsou pro každého dobrého člověka v našem domově dokořán.